Slzy Katharů - původ názvu

Ke dni 9.8.2011 nám byl schválen název naší chovné stanice. ČMKU si vybrala z námi předložených návrhů ten nejpoetičtější "Slzy Katharů".  Vzhledem k tomu, že plemeno beauceron pochází s Francie, uvažovali jsme o názvu chovné stanice spojující ji se zemí původu a vybrali jsme si jeden z jejích dávných příběhů. Příběh vzdoru, touhy po spravedlnosti, odporu proti zvůli mocných. Věděli jste, že české označení kacíč má svůj starobylý původ v pojmenování kathar?

Kathaři někdy nazývaní Albigenští žili a působili na jihu Francie ve 12. a 13. století v dobách, kdy katolická církev dosáhla vrcholu své moci. Kdy už zcela odvrhla Jěžíšův příklad prostoty a skromnosti. K proviněním Kathatů patřilo, že si dovolili přeložit Bibli do provensálštiny, vyzývali k čistotě a zbožnému chování představitele oficiální církve, tvrdili a že muži a ženy jsou si rovni. Ohrozili obchodní činnost katolické církve zpochybňováním nezbytnost křtů, posvěcení platnosti sňatků a pohřbů, právo prodávat odpustky, protože právo odpouštět náleží Bohu a nejeho samozvaným zástupcům. Současně  hlásali, že láska ani ta tělesná není hříchem, za který je nám určeno se smažit v  Pekle.  Vyznávali nenásilí a toleranci, žili vedle sebe v míru i s těmi kdo jejich učení nepřijali. Jejich příznivců přibývalo jak mezi prostým lidem tak i šlechtou. Pod jejich vlivem začal jih Francie hospodářsky i kulturně vzkvétat a úspěch plodí závist.

 

 Vzhledem k poloze této části Francie a podpoře Aragonského krále, nemohla katolická církev využít svého staletého spojence a likvidátora vzpurných křesťanů - muslimů, proto nezbylo papeži Inocencovi III. než v roce 1207 vyhlásit, v historii zřejmě nejúspěšnější, co do počtu obětí a dosažených cílů, křížovou výpravu. Vzhledem k tomu, že šlechta severu Francie i jiných západoevropských zemí o Svatosti katolické církve věděla své a za její "Boží pravdu" by do boje nešla, nabídl jim papež území jihu jako kořist. Bohatsví a rozkvět místní šlechty a jejích provincií se měl stát jejich zkázou.

Kathaři věřili v nenásilí a jejich "čistí" nikdy nevzali do ruky zbraň o to snadnější byla zpočátku úloha jejich katů. Na dobývaném území byli vražděni všichni včetně starců žen a dětí. Když se vojenský velitel vojsk tázal zástupce církve, cisterciánského opata Bernarda, jak má naložit s obyvateli dobytého města Beziérs, mezi kterými byli bezpochyby i řádní katolíci, dostalo se mu odpovědi: "Zabij je všechny, Bůh už si je přebere." Vzhledem k počtu obyvatelstva té doby, se jednalo se o jeden z největších masakrů  -  v následujících dnech bylo pobito a upáleno na 20 000 lidí.

Země vzdorovala až do roku 1230, ale přesile křižáků stále doplňovaných dalšími a dalšími posilami se neubránila. Z učení katharů dnes už známe jen střípky, veškeré písemnosti byly zničeny (možná by byly k nalezení v knihovnách Vatikánu), pro vědeckou veřejnost jsou přístupny pouze zápisy  inkvizice. Kathaři  i poslední místo jejich obrany hrad Montségur jsou dodnes opředeni legendami. Prý byli držiteli svatého grálu, někteří jejich "Čistí" byli potomci Krista a Máří Magdalény, kdo ví? Po pádu Monséguru, bylo  posledních asi dvěstě mužů a žen žoldáky upáleno ještě před příchodem inkvizitorů, takže si svá tajemství odnesli do lepšího světa ve který věřili.

Přes zuřivé pronásledování inkvizicí jejich odkaz nezemřel a dál táhl Evropou.  Po dvou stech letech zdvihly jejich pochodeň České země s učením Husovým. Znovu tu bylo volání po pravdě a obnovení cesty, kterou Kristus ukazoval v evangeliích. Protiklad chování jeho a církevních hodnostářů. Řím zareagoval stejně - Husa poslal na hranici a byl připraven zničit i jeho následovníky české kathary -kacíře. Ale v Českých zemích na křižáky nečekaly pokorně skloněné hlavy připravené přijmout ránu mečem, čekaly je okované cepy a sudlice.  

Hořely další a další hranice, musely vytéci řeky krve a slz, než si  lidé v Evropě vybojovali právo na náboženskou svobodu a vlastní názory. Na jak dlouho?

Ve zdech měst Toulouse, Carcassone zříceninách hradů Montségur, Queribe a dalších dodnes znějí ozvěny dávných bojů a půda kolem nich vypila potoky krve a slz. Potomci Katharů i našich kacířů, kteří neváhali dát všanc své životy pro svou obec a víru jsou dodnes mezi námi a jejich odkaz si přenášíme v našich genech. Berme si z nich příklad a poučení. Bůh pomáhá těm, kteří si pomáhají sami. Proti meči postav meč a ne krásná slova o míru a lásce. Pro to, aby svět ovládlo zlo stačí jen, aby se mu spravedliví nestavěli do cesty.