Dítě a pes - Povídání

25.05.2011 00:03

 

Pes není hračka a to ani ten nejmenší. I pes vyrovnaný a přátelský k dětem se po nich může ohnat, pokud jej překvapí nebo mu způsobí bolest. Rovněž pes může dítě v nímat jako mládě, které se chová nepřístojně a je zapotřebí ho umravnit. Čím je dítě menší a méně schopno přijmout vysvětlení jak se má ke psovi chovat, tím bedlivější by měl být dozor nad tím pokud jsou ti dva spolu. Není výjimkou, když capart znuděný psovou pasivitou, mu strčí prstíky do očí nebo ho i kousne. Myslím si, že menší plemena jsou pro malé děti rizikovější v tom, že je mohou kousnout ze strachu. Všiml jsem si, že někteří malí psi děti nesnáší protože jimi byli ve štěněcím věku trápeni a naučili se že odstup si zjednají jen svými zuby. Je rozdíl, pokud se dvouletý capart bude plazit po osmikilovém teriérovi nebo šedesátikilovém vlkodavovi. Samozřejmě  skutečné kousnutí je od menšího plemene mnohem méně devastující, než od velkého. 

Každé napadení psem je rovněž nepřiměřeně medializováno což slouží jako argument pro nepřátele psů. Pro novináře je to podstatně zajímavější a vděčnější téma, než když vám dítě přepadne rasizmem frustrovaná skupinka "našich spoluobčanů" a to skončí zbité a okradené v nemocnici. O nudných úmrtích na silnicích nemluvě. Chováme psy celý život a s polu s nimi jsme odchovali tři děti do dospělého věku, bez toho, že by toto soužití bylo nějak problematické. Pokud dojde ke zranění, je asi na místě posoudit chování obou stran, než dávat hned psa utratit. 

Beauceroni jak jsem je již mohl poznat jsou díky své vyrovnané povaze k dětem velmi přátelští a chovají se k nim ochranitelsky, ale opatrnost je vždy namístě jak jsem uvedl výše.